Éowyn
Rohanská Štítonoška

Její tvář byla velmi sličná a dlouhé vlasy připomínaly řeku zlata. Ve své
bílé říze se stříbrným pásem byla útlá a vysoká, vypadala
však silná a pevná jako z oceli: dcera králů.

J. R. R. Tolkien, Pán prstenů: Dvě věže, Král ze Zlaté síně

Králové Marky


První řada

I. Eorl Mladý (2485 - 2545), byl tak pojmenován, protože nastoupil po otci v mládí a do konce života zůstal plavovlasý a řůžolící. Jeho dny byly ukráceny obnoveným útokem Východňanů. Eorl padl v bitvě na Vysočině a byla navršena první mohyla. Tam byl uložen i Felaróf, králův kůň.

II. Brego (1512 - 2570), vyhnal nepřítele z Vysočiny a Rohan pak mnoho let nebyl napaden. V roce 2569 dokončil velikou síň Meduseld v Edorasu. Na hostině se jeho syn Baldor zapřísáhl, že projde Stezkami Mrtvých, a nevrátil se. Brego zemřel následujícího roku žalem.

III. Aldor Starý (2544 - 2645), byl to Bregův druhý syn. Nabyl přízviska Starý, protože se dožil vysokého věku a kraloval 75 let. Za jeho času se Rohirové rozmnožili a vyhnali nebo si podmanili poslední Vrchovce, kteří zůstali na východ od Želíze. Byla osídlena Brázdná dolina a jiná horská údolí.

O následujících třech králích se mnoho nevypráví, protože za jejich časů žil Rohan v míru a prospíval.

IV. Fréa (2570 - 2659), nejstarší syn, ale čtvrté dítě Aldorovo; byl již starý, když se stal králem.

V. Fréawine (2594 - 2680)

VI. Goldwine (2619 - 2699)

VII. Déor (2644 - 2718), za jeho časů Vrchovci často podnikali nájezdy přes Želíz. V roce 2710 obsadili opuštěný kruh Železného pasu a nebylo je možno vypudit.

VIII. Gram (2668 - 2741)

IX. Helm Kladivo (2691 - 2759), na konci jeho vlády utrpěl Rohan velké ztráty vpádem a Dlouhou zimou. Helm i jeho synové Haleth a Háma zahynuli. Králem se stal Fréaláf, syn Helmovy sestry.



Druhá řada

X. Fréaláf Hildin (2726 - 2798), za jeho doby přišel Saruman do Železného pasu, z něhož byli vyhnáni Vrchovci. Rohirové měli zprvu z jeho přátelství prospěch za dnů nedostatku a slabosti, jež následovaly.

XI. Brytta (2752 - 2842), jeho lid mu říkal Léofa (Milý), protože byl všemi milován; byl štědrý a pomáhal všem nuzným. Za jeho časů byla válka se skřety vyhnanými ze Severu, kteří hledali útočiště v Bílých horách. Když zemřel, mělo se za to, že všichni byli vyhnáni, ale nebylo tomu tak.

XII. Walda (2780 - 2851), kraloval pouze devět let. Byl se všemi svými společníky zabit, když byli ze zálohy přepadeni skřety po cestě horskými průsmyky z Šeré Brázdy.

XIII. Folca (2804 - 2864), byl velký lovec, ale přísahal, že nebude honit divokou zvěř, dokud zůstane v Rohanu jediný skřet. Když byla nakonec nalezena a zničena poslední skřetí tvrz, šel lovit velkého pralesního kance do lesa Firienu. Kance zabil, ale zemřel na zranění způsobená jeho kly.

XIV. Folcwine (2830 - 2903), když se stal králem, síla Rohirů se již obnovila. Znovu dobyl západní Marku (mezi Adornem a Želízí), kterou obsadili Vrchovci. Ve zlých dnech obdržel Rohan od Gondoru velkou pomoc. Proto, když slyšel, že Haradští útočí velikou silou na Gondor, vyslal mnoho mužů na pomoc správci. Přál si je vést sám, ale rozmluvili mu to a místo něho šli jeho synové Folcred a Fastred (narození 2858), dvojčata. Padli bok po boku v bitvě v Ithilienu (2885). Túrin II. Gondorský poslal Folcwinovi bohatou odplatu za jejich smrt ve zlatě.

XV. Fengel (2870 - 2953), byl třetím synem a čtvrtým dítětem Folcwinovým. Nevzpomíná se na něho s chválou. Byl žádostivý jídla i zlata a svářil se se svými maršály i se svými dětmi. Thengel, jeho třetí dítě a jediný syn, opustil Rohan, když dospěl mužnosti, a dlouho žil v Gondoru a dobyl cti ve službě Turgonovi.

XVI. Thengel (2905 - 2980), oženil se až pozdě, ale v roce 2943 si vzal Morwen z Lossarnachu v Gondoru, třebaže byla o sedmnáct let mladší. V Gondoru mu porodila tři děti, z nichž druhý, Théoden, byl jeho jediným synem. Když Fengel zemřel, Rohirové ho povolali zpět. Vracel se nerad. Prokázal se však dobrým a moudrým králem; v jeho domě se však mluvilo gondorskou řečí, a to ne všichni pokládali za dobré. Morwen mu v Rohanu porodila ještě dvě dcery; poslední, Théodwyn, byla nejkrásnější, přestože přišla pozdě (2963), dítě jeho stáří. Její bratr ji draze miloval. Krátce po Thengelově návratu se Saruman prohlásil Pánem Železného pasu a začal znepokojovat Rohan - porušovat jeho hranice a podporovat jeho nepřátele.

XVII. Théoden (2948 - 3019), v Rohanských pověstech je nazýván Théoden Obnovený, protože Sarumanovými kouzly zchátral, ale byl uzdraven Gandalfem a v posledním roce svého života povstal a vítězně vedl své muže u Hlásky a brzy nato na Pelennorských polích, v největší bitvě věku. Padl před branami Mundburgu. Nějaký čas odpočíval v zemi, kde se narodil, mezi zemřelými králi Gondoru, ale byl převezen zpátky a uložen do osmé mohyly své řady v Edorasu. Pak začala nová řada.


Třetí řada

V roce 2989 si Théodwyn vzala Éomunda z Východních úvalů, vrchního maršála Marky. Její syn Éomer se narodil v roce 2991 a její dcera Éowyn v roce 2995. V tom čase už Sauron opět povstal a stín Mordoru se natáhl až k Rohanu. Skřeti začali plenit jeho východní oblasti a zabíjeli nebo kradli koně. Jiní přicházeli z Mlžných hor, mnozí z nich velicí skuruti ve službách Sarumanových, ačkoli toto podezření vzniklo až za dlouho. Éomund měl na starost zejména východ Marky; byl velikým milovníkem koní a skřety nenáviděl. Když přišla novina o nájezdu, často proti nim rozpálen hněvem vyjel neobezřetně a s málo muži. Tak se stalo, že byl v roce 3002 zabit; pronásledoval totiž malou tlupu na pomezí Emyn Muilu a tam byl překvapen silným oddílem, který číhal ve skalách.

Théodwyn začala chřadnout a k velkému zármutku krále zemřela. Její děti vzal do svého domu a nazval je svým synem a dcerou. Měl jen jediné vlastní dítě, syna Théodreda, tehdy čtyřiadvacetiletého; královna Elfhilda totiž zemřela při porodu a Théoden se znovu neoženil. Éomer a Éowyn vyrostli v Edorasu a viděli temný stín padat na Théodenovy síně.

XVIII. Éomer Šťastný (2991 - 63 Č. v.), ještě mlád se stal maršálem Marky (3017) a dostal otcovo pověření na východě Marky. Ve Válce o Prsten padl Théodred v bitvě se Sarumanem u brodů přes Želíz. Proto než Théoden zemřel na Pelennorských polích, jmenoval Éomera svým dědicem a nazval ho králem. Toho dne dobyla slávy i Éowyn, protože bojovala v té bitvě, do níž jela přestrojena. Éomer se stal velkým králem, a protože byl mlád, když nastoupil po Théodenovi, vládl šedesát pět let, déle než všichni králové před ním vyjma Aldora Starého. Ve Válce o Prsten se spřátelil s králem Elessarem a Imrahilem z Dol Amrothu a často zajížděl do Gondoru. V posledním roce Třetího věku se oženil s Imrahilovou dcerou Lothíriel. Po něm vládl jeho syn Elfwine Sličný.

Za Éomerových dnů měli v Marce mír ti, kdo si jej přáli, a lidé se množili v údolích i na pláních a přibývalo i jejich koní. V Gondoru vládl král Elessar a v Arnoru také. Kraloval ve všech zemích těchto starých říší vyjma Rohanu; obnovil totiž Éomerovi Cirionův dar a Éomer znovu složil Eorlovu přísahu. Často ji plnil. Neboť třebaže Sauron pominul, nenávisti a zlo, jež vypěstoval, nezemřely a král Západu musel pokořit mnoho nepřátel, než mohl Bílý strom růst v míru. Kamkoli šel do války král Elessar, král Éomer šel s ním; za jezerem Rhun a po dalekých jižních pláních hřměla jízda Marky a Bílý kůň vlál v mnoha větrech, než Éomer zestárl.

J. R. R. Tolkien: Návrat krále, Dodatek A

czech / englishTato stránka byla vygenerována za 1.199893 vteřin. Poslední aktualizace: 28. března 2005, 01:18.34